Kriminalita a bezpečnost v městském prostoru patří v sociálních vědách, včetně urbánních studií a geografie, mezi důležitá výzkumná témata. Bezpečnost zároveň představuje jednu z klíčových oblastí zájmu veřejné správy při řízení a plánování současných měst.
Vedle samotného výskytu kriminálních činů je kvalita života městské populace ovlivněna též subjektivním vnímáním bezpečí. Tento příspěvek proto diskutuje koncept strachu ze zločinu a na příkladu empirického výzkumu v Praze a jejím zázemí představuje odlišné vnímání bezpečnosti u různých skupin obyvatel a v odlišných typech rezidenčních prostředí hlavního města.