Mezi rekonstrukcí a šokem : Historicky poučená interpretace barokního a klasicistního divadla na současné francouzské scéně
Abstrakt
Jednotlivé druhy umění si pro adekvátní uchopení děl ze starších období vytvořily různé metody - např. hudba tzv. historicky poučenou provozovací praxi (jejímž cílem je přiblížit se dobovému zvuku), literární překladatelství konformní metodu překladu (která zachovává formální prostředky originálu i za cenu toho, že budou na čtenáře působit cize a těžko srozumitelně). V činoherním divadle jsou podobné přístupy zatím neobvyklé.
Ve Francii nicm éně existuje proud inspirovaný dílem Eugena Greena, usilující o inscenování francouzského barokního a klasicistního repertoáru v intencích dobové inscenační praxe. Článek ilustruje možnosti tohoto přístupu v činohře na třech inscenacích: Molièrův "Le Bourgeois gentilhomme" (2004, rež. Benjamin Lazar) a "Le Médecin malgré lui" (2002, rež.
Jean-Denis Monory) a "Les amours tragiques de Pyrame et Thisbé" Théophila de Viau (2009, rež. Benjamin Lazar).