Příspěvek Vzorová samoobsluha říznutá antikou se věnuje analýze narativní struktury seriálu Jaroslava Dietla Žena za pultem (1977). Všímá si především stavby příběhu, která se poměrně striktně drží klasického, z antického dramatu odvozeného modelu pěti fází Gustava Freytaga.
Jaroslav Dietl tuto techniku aplikuje jak na jednotlivé epizody, tvořící uzavřený vyprávěcí celek, tak i na příběhovou linii titulní postavy, kterou rozvíjí postupně v průběhu celého seriálu. Text zachycuje toto komplexní využití pětifázového modelu v jednotlivých vrstvách konkrétních zápletek a dokládá ho příklady.
Vedle toho se věnuje i způsobu, jímž je konstruován obraz ideální socialistické samoobsluhy, především pak funkci, kterou v příběhu zastávají rekvizity (tj. zboží), resp. forma jejich snímání.