Abstrakt
Jazyk české menšiny v Chorvatsku je důsledkem mnoha souřadnic, které jsou výsledkem zvláštních podmínek vývoje i jazykových kontaktů: prolnutí českých a moravských nářečí na přelomu 19. a 20. století, vliv současného spisovného a hovorového jazyka, a především neustálý vliv jazyka místního většinového obyvatelstva, chorvatštiny. Slovní zásoba je rovina jazyka, která nejvíce podléhá změnám; setkáme se zde s různými kontaktovými jevy od kalků a slovotvorných výpůjček, přes zcela přejatá slova i s hláskovou obměnou, až po novotvary.
V sémantické rovině dochází k zužování nebo naopak rozšiřování významů lexémů přejatých, a tím potažmo i k změnám významového rozsahu slov původně českých. Nejistota ve významu lexémů vede k jejich užití v nenáležitém kontextu, což se nejvíce projevuje u tzv. kontaktových homonym anebo doslovných překladů slov a frází, které jsou v českém jazyce užívány v jiných kontextech anebo v jiném významu.
Sémantické interference jsou patrné také v stylovém zařazení / expresivitě některých jazykových jednotek.