Abstrakt
Tato práce se zaobírá základní otázkou moderní vědy a sice její neomylností. Kvalita vzdělávání a poznání není posuzována a prověřována sokrotovským dialogem, ale je redukována na vyhodnocování konformity a shody s obecně přijímanými poznatky, otázka kvality splývá s vyčíslením kvantitavního určení.
Zárodky tohoto dlouhodobého procesu vedou do starodávné akademie Gondišapur, která povstala v arabském světě po uzavření tradičních řeckých škol. Autor nalézá hlavní cíl i úkol filosofie v poukazování na to, že není jen jeden možný způsob kodifikovaného myšlení a současně též ukazuje sílu fonomenologické metody důslečně provedené epoché - uzávorkování krajiny známosti - a sice tak, že je možno překonat všeobecně uznávanou pravdu v její dogmatické strnulosti.
Protože "tvrdé jádro" moderní positivistické vědy je možno nalézat v matematice a i mnoho myslitelů považuje matematiku za oblast skutečné jistoty (podle které je třeba vystavět i ostatní poznání, tzv. more geometrico) - je i hlavním cílem práce prokázat, že dnešní matematika je všechno možné, jen ne bezrozporným způsobem myšlení. Konkrétním příkladem je neplatnost Pythagorovy věty v dnešní matematice a dále důsledně provedený součet nekonečné geometrické řady - který vede k jinému výsledku, než jak je v klasické matematice uváděno.
Tato práce tak přináší zcela nový pohled na problém matematického bodu a také Ničeho, jakožto hranice věcí.