Abstrakt
Hlavní těžiště práce je soustředěno na procesy vedoucí ke kodifikaci jednotlivých jazyků, k národní a jazykové emancipaci v 19. století. Zájem je soustředěn i na výběr nářeční báze pro jazykovou normu.
Pozornost je věnována poměrně urputným pravopisným sporům o podobu jazykové normy daného společenství. Přínos vzájemné spolupráce mezi slovanskými vzdělanci, společné kulturně politické programy, vznik a šíření osvětových a vzdělávacích spolků pro posílení národní identity, zejména národních matic.
Cyrilometodějská tradice v druhé polovině 19. století sehrává jednu z rozhodujících národně emancipačních rolí. Výsledkem zkoumaného tématu je shrnutí jednotlivých psaných dokladů o úrovni péče o jazyk a jeho normování a kodifikaci a to překladů Bible do zmíněných národních jazyků, významné mluvnice, které zásadně ovlivnily podobu spisovné normy, lexikografická díla a ortografické příručky (i vývoj grafického systému doloženého v psaných dokumentech).Navzdory historickým podmínkám, za kterých byli tito Slované několikrát ohrožováni ve své národní existenci vládnoucími neslovanskými panovníky, právě během 19. století díky zvyšujícímu se vzdělání, šíření myšlenek francouzské revoluce o svobodě a rovnosti, i německých romantických představ o významu Slovanů pro kulturu Evropy, také díky vzájemné spolupráci v kulturní oblasti dosáhli tito Slované úplné jazykové emancipace a uskutečnili každý nejen kodifikaci svého národního jazyka, ale vytvořili také v tomto jazyce kvalitní literaturu, která pak měla významný kultivační vliv na celá národní společenství a posupně srovnala krok s literárním vývojem vyspělých evropských národů a to v umělecké kvalitě.