Článek poukazuje na to, že některé jevy podléhající pravidlům české ortografie, jmenovitě pravidlům upravující používání velkých písmen a uvozovek, jsou ve skutečnosti pragmatické jevy. Velká písmena jsou používána v případech individuální reference (vlastní jména jako prostředek identifikace) nebo v případech, kdy reflektují honorifikační funkci (spolu s příležitostným překrýváním s předchozí funkcí).
Uvozovky jsou používány jako prostředek autorovy komunikační strategie vyžadující konverzační implikatury (ironie, reinterpretace, sémantické posuny). Z uvedených skutečností plynou pro autora psaných textů vyšší závazky při používání implikatur než je tomu při používání podobných strategií v mluvené řeči.