Příspěvek se zabývá různými fenomenologickými přístupy k problematice prostoru, které chápou prostor nikoli jako již konstituovaný, ale jako stále se konstituující a jde jim právě o toto konstituování samo. Podstatná část textu se věnuje koncepci prostorovosti M.
Heideggera z přednášky "Bauen, Wohnen, Denken". Toto pojetí je konkretizováno prostřednitvím úvah Christiana Norberga-Schulze, který se ve své knize Genius loci zabývá prostorem v architektuře a ze zmiňované Heideggerovy koncepce přitom vychází.