Abstrakt
Výzkumná sonda se soustřeďuje na posttraumatický rozvoj osobnosti vojáků po návratu ze zahraniční mise. Konstatuje, že výzkumů tohoto typu je ve světě relativně málo a stručně charakterizuje dosavadní výzkumy věnované americkým veteránům vietnamské války, izraelským veteránům Jomkipurské války a americkým veteránům války o Kuvajt.
Předkládaná výzkumná sonda byla provedena u dvou skupin českých vojáků: 40 příslušníků bojových jednotek (Irák, Afghánistán) a 30 vojenských lékařů a sester z vojenských polních nemocnic (Irák, Afghánistán). Posttraumatický rozvoj byl zjišťován pomocí české verze dotazníku PTGI.
Statisticky významně vyšší rozvoj byl zjištěn u vojenských lékařů a sester (peripheral exposure) oproti vojákům bojových jednotek (direct exposure). U vojáků-zdravotníků stoupají s množstvím absolvovaných misí hodnoty proměnné "osobní rozvoj" a s dobou od "nejhorší mise" rostou jak hodnoty proměnné "vztahy s druhými", tak i celkový skór posttraumatického rozvoje v dotazníku PTGI- CZ.
Zjištěný posttraumatický rozvoj nesouvisí s pohlavím, věkem, vzděláním, ani délkou služby v armádě; ve složitějších modelech však tyto proměnné pravděpodobně roli hrají. Autoři předpokládají, že rozdíly mezi oběma skupinami souvisejí s charakterem vykonávané práce, a tím i s intenzitou prožívaného distresu, s výběrem uchazečů, způsobem přípravy před misí, sociálním zázemím na misi a psychologickou péčí během mise i po jejím skončení.
Výzkum konstatoval velkou variabilitu vývojových trendů u nezdravotníků. Jedním z vysvětlení může být rozdílný časový průběh, tedy rozdílný nástup posttraumatického rozvoje u jednotlivých složek celkového posttraumatického rozvoje.