Příspěvek se věnuje způsobu výstavby televizních seriálů Jaroslava Dietla a jeho vývoji od Nejmladšího z rodu Hamrů (1975) přes Ženu za pultem (1977) k Nemocnici na kraji města (1978, 1981). Analyzuje způsob, jímž Dietl využívá klasický model stavby dramatu v pěti fázích, a to na třech úrovních: ve struktuře seriálu jako celku, v jednotlivých epizodách a v samostatných motivických liniích, procházejících více epizodami.