Abstrakt
Předmětem článku jsou dvě české syntaktické struktury s reflexivní klitikou "se": sémanticky reflexivní slovesa a reflexivní forma slovesná (dále RFS). Jejich syntaktické vlastnosti jsou zachyceny na základě generativního modelu jazyka.
Analýza vychází z předpokladu, že verbální a nominální projekce jsou analytické, tj. obsahují funkční kategorie "v" a "D" (Chomsky 1995). Dále se předpokládá, že derivace probíhá v několika fázích, ve kterých do ní postupně vstupují prvky z různých modulů gramatiky, konkrétně Slovníku a tzv.
Syntaktikonu (Emonds 2000). Základní myšlenkou článku je, že klitika "se" je deficientní gramatikalizovaný prvek, který do derivace vstupuje ze Syntaktikonu, a to teprve poté, co proběhlo udělování pádu.
Na druhé straně k tomu však nutně dochází před fází derivace zvanou Spell-Out, aby tak klitika mohla být náležitě interpretována na rovině Logické formy. Syntaktické vlastnosti sémanticky reflexivních sloves a RFS pak vyplývají z předpokladu, že klitika "se" je generována v objektové pozici sémanticky reflexivních sloves a subjektové pozici RFS.