Abstrakt
Komunikační výchova jde napříč jazykovou, literární i slohovou částí českého jazyka a literatury. Komunikační pojetí předmětu vyzývá učitele k přímé práci s textem a s tím i k naplňování tvořivé složky předmětu, a to jak v recepčních, tak v produkčních činnostech.
Autor článku, oborový didaktik katedry českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty UK v Praze s vlastní výukovou praxí na druhém stupni základní školy, předkládá k diskusi a k zamyšlení jeden z námětů pro tvořivou práci v komunikační a literární výchov ě, výstavbu narativu didakticky ztvárněnou jako skládání příběhu ze slov formou karetní hry. Domnívá se, že zdánlivě velmi jednoduchá a prostá hra může skrývat významný didaktický potenciál, pokud se ve výuce aranžuje jako sdílení autorství a pokud je žákům nabídnuta k prožívání a k následné i průběžné reflexi.
Výstavbou narativu, do které(ho) vstupuje žák autenticky a sám za sebe, se žák dostává do reálných textových problémů. Jde např. o vypravěčské otázky (jako kdo vyprávím, ve kterém čase vyprávím, o kom/o čem vyprávím, jak své vyprávění směřuji k pointě, s jakými akcenty vyprávím a kterými prostředky toho dociluji, zda a jak chci své vyprávění ozvláštnit atp.), které žákovi zprostředkovávají jednotlivé textové roviny (z roviny vypravěče/vypravěčské perspektivy se žák neustále přenáší do roviny žánru, postav, prostředí, jazyka a stylu, smyslu textu).
Protože je tento vstup navíc žákovi nabídnut formou hry, je zajištěn zážitkový rámec pro jeho poznávání. Při samotné hře i při společné reflexi, která může být průběžná i následná, žák získává poznatky především estetickovědné povahy.
Hru lze žákům/studentům nabídnout v různých variantách, podle vytyčeného cíle. Výstavbu narativu lze za specifických podmínek praktikovat i s předškolními dětmi.