Abstrakt
Článek se zaměřuje na analýzu vztahu konstruktu nadání a výchovných praktik rodičů dětí podávajících v různých oborech mimořádné výkony. Výsledky naznačují, že konceptualizace nadání jako relativně stabilního osobnostního rysu mohou mít negativní dopad na to, jakým způsobem rodiče interpretují výsledky svých dětí a jakým způsobem k dětem přistupují.
Ve studovaných případech tyto konstrukce vytvářely podklad pro výchovné praktiky, jež byly nepřiměřeně kontrolující či protektivní, a vedly k nechtěným důsledkům jako například k selhávání ve škole či neadaptivním strategiím zvládání. Nejproduktivnější rodičovská konstrukce nadání byla založena na situačních a vývojových charakteristikách a kladla důraz na dlouhodobý rozvoj spíše než na aktuální stav a jeho příčiny.