Abstrakt
Výrazně zlepšená péče vede k prodlužování života nemocných se srdečními chorobami. Na druhé straně je však nezřídka lékař kardiologické intenzivní péče postaven před nutnost rozhodovat o nezahajování či nepokračování intenzivní léčby.
Dále u řady srdečních chorob dovedeme zvrátit akutní situace a převést nemocného do chronické fáze onemocnění, kdy však po určité době dojde k postupnému vyčerpání všech léčebných prostředků a k tomu, že stále větší počet osob se dožívá nezvratitelných konečných fází onemocnění, kde již selhává léčba a je třeba se připravit na její ukončení. Toto vše přináší do rozhodování nové etické a právní problémy.