Příspěvek představuje roli školského divadla v jezuitském výchovně-vzělávacím systému. Jako příklad si bere hru Antonína Machka Angelus ad Aras D.
Joannes Nepomucenus (1729), kterou rozebírá jak po stránce obsahové, tak i formální, stylistické a jazykové. V závěru popisuje pokus o novodobou inscenaci této hry divadelním spolkem Lauriger.