Cílem článku je pomocí geoinformačních analytických metod identifikovat změny ve vzdálenostní a časové dostupnosti základních škol v Česku v 2. polovině 20. století se zvláštním zřetelem ke kvalitě života ve znevýhodněných, periferních oblastech. Síť základních škol se mění v souladu s obecnými proměnami geografické organizace společnosti a dojížďkové areály do škol se zvětšují s tím, jak rozvoj dopravy umožňuje překonávat stále větší vzdálenosti.
Důsledky změn dostupnosti základních škol na život ve venkovských regionech jsou v závěru článku reflektovány ve výpovědích obyvatel šesti modelových lokalit, v nichž došlo během sledovaného období k uzavření místní školy. Následně je provedena klasifikace forem znevýhodnění lokalit a regionů, která vyplývá z prostorové nerovnosti rozmístění základních škol.