Dočasná pracovní neschopnost je převážně považována za negativní jev, neboť v jejím důsledku dochází k poklesu produktivity práce i HDP a současně ke zvyšování výdajů na zdravotní péči a finanční kompenzaci ušlé mzdy z výdělečné činnosti. Dočasná pracovní neschopnost je navíc často vnímána jako stav spjatý se simulováním a zneužíváním dávek určitou skupinou pojištěnců.
Z výše uvedených důvodů byla zavedena řada opatření majících za cíl snížit její výskyt. Tato opatření začala být některými odborníky kritizována, neboť k přítomnosti v zaměstnání motivovala i skutečně nemocné jedince.
Přítomnost nemocných pracovníků v zaměstnání (angl. presenteeism) však rovněž vede k poklesu produktivity práce, zvyšuje náklady zaměstnavatele a negativně ovlivňuje zdravotní stav pracovníků. Řadou zahraničních studií byla zároveň prokázána pozitivní korelace mezi výskytem obou výše uvedených alternativ chování nemocného pracovníka.