Výtvarná paradigmata meziválečné avantgardy jsou často považována za jedny z klíčových artikulací kulturních a politických forem myšlení a jednání v rámci modernity, které navíc neustále budí potřebu prověřování a re-formulace, a to jak na poli uměleckém, tak kunsthistorickém. Ačkoliv jsou meziválečné avantgardy esteticky a politicky velmi odlišné, v několika rysech vykazují shody, z nichž nejvýznamnější se zdají být kritika institucionalismu, politizace umění a reakce na krizi zobrazování. Účelem příspěvku je poukázat na projekci těchto rysů v kontextu mexického porevolučního muralismu a nastínit určité korelace mezi tímto umělecko-politickým směrem a meziválečnými evropskými avantgardami.