Abstrakt
Dětské hry lze konceptualizovat pomocí Freudova konceptu pudu. Hry představují kontext, v němž činnost podle jednotlivých pudů neprobíhá se stejnou identifikací s partnerem jako v běžném sociálním, vážném životě.
Partner často vystupuje jako osud, proti kterému se hraje. Pojem pudu současně připomíná, že vývoj dítěte se neodehrává jen jako nárůst čisté kognitivní kompetence a gramotnosti, ale že je spojen s různými tělesnými systémy.
I ve školní výuce žáka, nejen ve vlastní ontogenezi dítěte, se objevují nově zaváděné pudy a sublimace. Příkladem je psací psaní.