Paradoxy nezdařené a nekoordinované mimosoudní rehabilitace (dva případy různého dopadu československého zákona na území českých zemí a na území Slovenska)
Abstrakt
Unifikační mezikonfesní zákon č. 96/1925 Sb. z. a n. a jeho provádění opomnělo, ņe řeckokatolicismus nikdy nebyl na Slovensku samostatným náboņenstvím, ale jen jedním z obřadů - ritů katolicismu. Důsledky se projevily ve třicátých a čtyřicátých letech 20. stol. v okruhu ņenské části populace (školní docházka, sňatky) a v nové podobě po likvidaci řeckokatolické církve v letech 1950 - 1968.
V obsoletní podobě platí mezikonfes. zákon na území SR dosud, v ČR byl roku 1992 zruńen. Rozdílné provádění zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudní rehabilitaci, vůči vysokońkolákům v ČR a SR, vyloučeným ze studia z politických důvodů v rozmezí let 1948 - 1989 zakládá případy nové diskriminace.
Právo proklamující pozitivní sjednocení vede tak často k negativní diverzifikaci.