Abstrakt
Článek prezentuje výsledky projektu u GAUK. Cílem bylo postihnout strukturální procesy a adaptabilitu v rodinách, ke kterým dochází po umístění dospívajícího do pěstounské nebo hostitelské péče.
Zaměřili jsme se přitom na případy úspěšného zařazení dětí staršího školního věku do rodinného systému. Zajímalo nás: Jaké jsou mechanismy, které jsou rodiči v pěstounské rodině vnímané jako ty, které zajišťují funkčnost rodiny? Jak rodiče v pěstounské rodině vnímají proces navazování vztahu s novým dospívajícím, který je umístěn do rodiny? Jak subjektivně vnímá dospívající své umístění v náhradní rodinné péči? Cílová skupina respondentů byla tvořena ze členů rodin, které dlouhodobě vykazují známky funkční rodiny - rodiče, kteří byli shledáni jako perspektivní pěstouni a v jejichž péči bylo alespoň jedno osvojené dítě, které dosáhlo zletilosti.
Zároveň je v takové rodině stále v péči alespoň jedno dítě staršího školního věku, které bylo přijato do rodiny v období ne starším, než je jeden rok. Po pilotním šetření byla v letech 2009 a 2010 realizována stěžejní část výzkumu.
Na základě polostrukturovaných rozhovorů s rodiči - pěstouny byla získána kvalitativní data psychologického výzkumu a byly formulovány výzkumné závěry. Úspěšnost umístění dospívajícího v pěstounské závisí na mechanismech, kterými je vybavena náhradní rodina, ale i intervencemi okolí. Důležitá je osobní angažovanost pěstounů, jejich schopnost řešit problémy, osobní zkušenost pěstounů s předcházející péčí o dospívajícího, ať už vlastního či přijatého, ochota učit se, přizpůsobovat a věnovat péči dítěti spolu s osobnostním vybavením pěstounů.
Jaké lépe přijímaná se jeví intervence neziskových organizací, je nutná spolupráce mezi jednotlivými institucemi náhradní rodinné péče. Význam mají i podpůrné skupiny.
Ukazuje se nutnost vytvoření propracované multidisciplinární koncepce profesionální pěstounské péče a následně paralelní koncepce hostitelské péče.