Abstrakt
V České republice se ve výuce čtení používají dvě metody: metoda analyticko-syntetická (tradiční) a metoda genetická (byla vytvořena v 90. letech 20.století), které vycházejí z jiných teoretických základů, jiný je také metodický postup. V letech 2008 - 2009 probíhal v Institutu pedagogicko-psychologického poradenství výzkum, který byl soustředěn na ověřování tzv. preventivně intervenčního modelu péče o žáky se specifickými poruchami učení.
Jeho součástí bylo i mapování odlišností v rozvoji čtenářských dovedností u žáků z uvedených metod. Byly použity zkoušky čtení, respektující užívaný diagnostický princip: v českém jazyce jakožto jazyce transparentním se od počátku podporuje rozvoj porozumění.
Jednotlivé zkoušky mají charakter krátkých textů. Příspěvek se zabývá vývojovou dynamikou rozvíjejících se dovedností čtení v obou metodách (N=452), postihuje hlavní rozdíly v jednotlivých parametrech čtenářských dovedností (rychlost čtení, technika čtení, porozumění čtenému, chybovost ve čtení).