Kniha vykládá modernistickou a avantgardní literaturu a film z perspektivy jejich vzájemných intermediálních vztahů, a to s důrazem na rysy expresionistické poetiky, kterou chápe jako produktivní součást avantgardních diskursů. Monografie se pokouší dosáhnout koherentní interpretace moderistické literatury a filmu, která by vycházela mnohem více z důrazu na mediální zřetel a na roli textovosti než ze zřetele k modernismu a avantgardě jako problematice hnutí a směrů.