Příspěvek se zabývá podstatnými rysy lidské existence, mezi než jistě patří dialogický způsob vztahování se k druhým, k sobě sama, ke světu, ale i k tomu, co jej přesahuje. Dále potřeba po-rozumění a touha vyjádřit se.
Jedná se o tři charakteristiky, které jsou spojené s lidskou možností řeči v Heideggerovském pojetí tohoto pojmu, u Řeků nazývaného LOGOS. Článek rozvíjí úvahu nad těmito bytostně lidskými charakteristikami a jejich souvislostmi v životě jednotlivce i společnosti. Snaží se poukázat na význam péče o LOGOS, zejména pak v psychoterapii, která svoji metodou (léčbou slovem) stojí na těchto předpokladech.