Abstrakt
Cílem příspěvku je přiblížit sémantickou i paradigmatickou strukturu kategorie duálu ve slovanských jazycích. Kategorie duálu je nazírána jako kategorie prototypová, vnitřně členěná, s jádrovými a periferními členy.
Lze předpokládat, že jádrové členy gramatické kategorie budou nejrezistentnější vůči případným regresivním změnám, které kategorii v různé míře zasahují - a v případě duálu ve většině slovanských jazyků vedou dokonce až k jejímu úplnému zániku. Zánik duálu ve slovanských jazycích a zejména jeho průběh nám tak dovolují odhalit vnitřní organizaci této kategorie a její jádrový význam.
Zbytky (etymologicky) duálové flexe se z hlediska sémantického soustředí kolem dvou oblastí lexikálních jednotek - párových tělesných orgánů a nižších číslovek (2, 3, 4). Po stránce paradigmatické jsou nejslabšími pády dativ a lokál, jednoznačně nejsilnějším pádem je instrumentál.
Vysvětlení pro pádové preference (a dispreference) duálu je možné hledat právě v sémantice jeho prototypických nositelů - párových částí těla. Ty v rámci větných vztahů charakteristicky zaujímají pozici prostředku završení děje, typicky vyjadřovaného právě instrumentálem.