Abstrakt
Diskurzní ironie slouží v poslední době jako užitečný nástroj zkoumání sociálně-kognitivních a sociálně-komunikačních aspektů komunikace. Ovšem její široké využití napříč mnoha kulturami z ní dělá předmět studia sám o sobě.
Tato práce se zabývá porozuměním ironii v jejích různých formách u českých mluvčích (N=54) a popisuje některá lingvistická specifika jejího užití v českém jazykovém prostředí. Studie ukazuje na důležité paralely mezi užitím ironie v českém a anglo-americkém diskurzu.
Zároveň ale poukazuje na významná kulturní specifika u jednotlivých forem ironie získaných od našich respondentů. Lingvistický rozbor ukázal, že testované osoby označovaly slova nesoucí hlavní slovní význam ironické promluvy za ta, která ironický mluvčí s největší pravděpodobností intonačně zdůraznil.
Excerpce ze dvou českých korpusů nepotvrdila, že by ironický význam spočíval na modifikátorech, které se zdály být u ironických výpovědí výrazněji zastoupeny. Kvalitativní povaha naší studie vedla ke kulturně a kontextově relevantním závěrům ohledně zjevných rysů Čechy vnímané ironie.