Sociálnědemokratické strany sehrály důležitou úlohu ve strategii komunistů v sovětské zájmové sféře po druhé světové válce. Strategie byla založena na kooperaci pozdějším sjednocení "dělnických stran".
Studie ukazuje, že počáteční snahy o spolupráci vyšly z "levicové" skupiny sociálních demokratů v londýnském exilu v roce 1941 po vstupu SSSR do války. Komunistům nabídla spolupráci v exilové vládě s perspektivou sloučení v "jednotné moderní socialistické hnutí".
KSČ nicméně nabídku odmítla a sledovala vlastní projekt "Národní fronty" deklarující ochotu spolupracovat s celým "protifašistickým" odbojem. Jediný kontakt mezi izolovanou levicovou skupinou sociálních demokratů a komunisty tak směřoval korespondencí přes Zdeňka Fierlingera, československého velvyslance v SSSR.
Jeho prostřednictvím komunisté ovlivňovali politiku sociálních demokratů a vytvářeli si spřátelenou frakci uvnitř budoucí sociálnědemokratické strany.