Text analyzuje způsoby zobrazování exilu v české vzpomínkové kultuře. Zaměřuje se na ikonické prameny (populární obrazy a ilustrace s historickou tematikou).
Vedle vymezení ustálených ikonografickcých stereotypů sleduje též proměny jejich kontextualizace. Analýza je zasazena do rámce paměťových studií.