Ruští emigranté po revoluci v roce 1917 reagovali na situaci v diaspoře různými způsoby. V tomto příspěvku se soutředím na dvě postavy emigrace -Sergeje Bulgakova (1871-1944) a Matku Marii Skobtsovu (1891-1945), jejichž životy nebyly spojeny pouze místem pobytu tj.
Paříží, ale také vzájemným přátelstvím. Sergej Bulgakov byl duchovním otcem Matky Marie Skobtové.
Ukazuji zde jejich rozdílenou reakci na stav vykořenení v životě v diaspoře, který již pramenil z jejich životů před revolucí.