Kapitola pojednává o aktivitách hraničářských spolků v době před a při projednávání první československé ústavy a také o tam, jak s faktorem hraničářství pracovaly jednotlivé politické strany a jejich představitelé. Hraničáři, tedy Češi žijící mezi Němci a Poláky v pohraničí, byli obecně považováni za strážce a výspu českého národa v nepřátelském území.