Studie se zabývá vnitřní politikou jednobarevného sociálnědemokratického, tzv. odborářského kabinetu Gyuly Peidla v Maďarsku, která byla u moci pouze 6 dnů, od 1. do 6. srpna 1919. Příspěvek mapuje základy provedených legislativních kroků tohoto třetího poválečného budapešťského, opět standardního občanského kabinetu, charakter změny režimu a otázku reálné možnosti Maďarska v čele s Gyulou Peidlem a pravicovými a centristickými sociálními demokraty, "zdiskreditovanými" jejich účastí na maďarské "sovětské" republice, navázat na Károlyiho éru a restaurovat podmínky pro pokračování výstavby občansko-demokratické společnosti v intencích politického kurzu "chryzantémové" republiky.
Z legislativních kroků vlády Gyuly Peidla vyplývá, že charakter změny bolševického režimu v režii pravicových a centristických sociálních demokratů se zdál skutečně vyústit v rekonstrukci základů občansko-demokratických principů, položených za "Károlyiho" lidové republiky a v pokračování kurzu z období před 31. březnem 1919. Maďarsko však v srpnu 1919 již nebylo na základě poměru politicko-mocenských sil v zemi schopno se k budování občansko-demokratických principů po vzoru západních demokracií trvale vrátit.