Abstrakt
Článek představuje první systematický pokus popsat užívání velkých písmen v raněnovověkých českých tiscích. Metodologicky navazuje na výzkum německých raněnovověkých tisků vedený týmem Bergmanna a Neriuse (1998), kteří provedli komplexní analýzu tohoto jevu na textové, syntaktické a lexikální rovině.
Naproti tomu nynější zkoumání se kvůli omezenému rozsahu zaměřilo pouze na psaní velkých písmen u substantiv. Na základě rozboru čtyř úryvků (Genesis 1-5, Ezechiel 1-5, Evangelium podle Jana 1-5 a List Galatským) z českých raněnovověkých tištěných Biblí (21 vydání mezi lety 1488 a 1780) článek popisuje změny v počtu substantiv psaných s velkým písmenem (substantiva byla pro potřeby výzkumu rozdělena na vlastní jména a apelativa a ta dále na několik podskupin na základě své sémantiky).
Ukazuje se, že podíl apelativ psaných s velkým písmenem v českých raněnovověkých Biblích neroste soustavně jako v tiscích německých, nýbrž dosahuje maxima na konci melantrišské tradice (více než 50 %) a poté klesá přibližně na 20 % v Biblích kralické tradice a 17 % v Biblich tradice svatováclavské.