Abstrakt
Deníky sochaře Zbyňka Sekala (1923 - 1998) jsou svědectvím o existenciální situaci generace českých umělců, zasažené na prahu dospělosti válkou a dalším politickým vývojem k totalitě. Krize avantgardy, reflexe levicových myslitelů, stále znovu vyhledávané téma války spolu s tématy absurdity, krutosti, sebevraždy, odcizení, osobní krize, víry a labyrintu jako základního životního modu, ale také úvahy o smyslu vlastní tvorby spolu se svědectvím o životě v emigraci představují spektrum úvah, které autora řadí k tragickým postavám moderní kultury.
Dokládají okruh filozofických a literárních zdrojů, s nimiž se do značné míry identifikoval (kupř. Heidegger, Kafka), a doplňují je o mimořádně širokou škálu dalších interpretačních klíčů.
Zpřesňují a rozšiřují jak interpretaci Sekalova díla, tak jeho formální analýzu. Stupňující se dynamika záznamů osciluje mezi vnitřním dialogem, komentářem, romancí a cyklickou litanií, a směřuje k dramatickému finále umělcova života a díla.