Abstrakt
Stať se zamýšlí nad Narcisovým a narcistovým vztahem k času ve snaze dosáhnout až k jeho podloží, k ontologické struktuře časovosti narcistních osobností. Po dvojí ose mytokritiky a freudovského pojetí narcismu, abychom zůstali právi oběma druhům diskursu, pronikáme ke sdělení prvotního mýtu a k tomu, co odkázal psychoanalytickému traktování narcismu, s amplifikujícími doplňky z literárních děl dekadence a symbolismu konce 19. století.
Jako rysy narcistní vztaženosti k času přitom vyvstávají zběhnutí z reprodukčního cyklu, nechuť k pohlavnímu plození, navozování zpětného časového chodu, fantasmatický návrat do nitroděložního bezčasí a kastrace samotné časovosti. Tuto členitou existenciální strategii narcistního subjektu nazýváme "narcistickým časovým fantasmatem".