Abstrakt
Zamýšlíme se nad problémem hranic v soudobé, "narcistické" a "terapeutické" kultuře. V přístupu k hranicím krystalizují dva póly: "měkký", kolem nějž se soustředí hodnoty osobního blaha a jehož rysem je roztékání hranic, a "tvrdý" vymezený hodnotami výkonu a podřízenosti profesním povinnostem, kterou zakládá zbožštění práce, z něho plynoucí móda workholismu a redukce člověka na lidské zboží na pracovním trhu.
Oba tyto póly i při své protikladnosti poukazují na narcismus soudobé společnosti. Proti němu lze postavit svazek příbuzných zkušeností, tak jak nám je nabízí psychoterapie, hra a umění; zkušeností, které mají společné to, že do aktuální skutečnosti zavádějí realitu s jiným časoprostorem, ve které si člověk ozřejmuje svoje lidství právě jako ohledávání hranic.
Přitom všechny tyto tři sféry lze vztáhnout k Georgesi Bataillovi s akcentem na fakt, že přestupování hranic mnohdy znamená ozřejmení jejich užitečnosti.