Publikace na Lékařská fakulta v Hradci Králové |
2011
Abstrakt
Neustálý rozvoj medicíny klade stále nové požadavky na její odborný jazyk. Na počátku vývoje lékařské terminologie měla největší význam řečtina, k níž se později přidala latina. Úloha klasických jazyků v lékařské terminologii je nezastupitelná dodnes, což je dáno nejen tradicí, ale hlavně schopností vyjadřovat se přesně a zároveň stručně se zachováním požadavku expresívní a estetické neutrality.
Nově vytvářená slova čerpají především z latinských a řeckých elementů. V 17. a 18. stol. se vedle latiny jako jazyka vědy prosazují i francouzština, němčina a angličtina, jejíž význam je v současné době zásadní.