Jazyk literárních děl vytvořených na počátku národního obrození českými vzdělanými rolníky a řemeslníky pocházejícími z malých českých, moravských a slezských měst a vesnic v sobě často zahrnuje jak rysy humanistické češtiny, tak rysy soudobého "běžně mluveného" jazyka. Na příkladu textu napsaného na počátku 19. století Františkem Janem Vavákem, rychtářem milčickým, autor ukazuje, že distribuce těchto forem není náhodná.