Abstrakt
Předkládaný text chce upozornit na často přehlížený rozdíl mezi pobytem (das Dasein) analyzovaným v Bytí a času a pobytem (das Da-sein) myšleným z Bytí (das Seyn) po obratu (die Kehre) v Heideggerově filosofování. Pro obě období je společná snaha o obnovení a promýšlení otázky po bytí.
Zatímco v Bytí a času má vést cesta k bytí přes výslovné rozlišení bytí (das Sein) a jsoucna (= ontologická diference) pomocí fenomenologických analýz takového jsoucna, které má trvalý vztah k bytí (a tím je člověk jako pobyt, das Dasein), pak po obratu jde o myšlení Bytí (das Seyn) z Bytí, resp. z dějin bytí. Dějiny prvního počátku jsou dějinami metafyziky, jež končí zapomenutostí na bytí v pozitivismu a nihilismu.
Naše dějinná chvíle je charakterizována uvědomováním si zapomenutosti na bytí a přípravou přechodu k druhému či jinému počátku. To celé se odehrává v místě, v němž se Bytí děje, tzn. kterému se Bytí (jako událost osvojení, das Ereignis) dává a jímž je osvojováno, a stává se tak místem Bytí (das Dasein, resp. das Da-seyn).
Pobytem jako místem Bytí (das Da-sein) se člověk stát může. Po obratu, resp. v přechodu k druhému počátku je, na rozdíl od Bytí a času, tematizován bůh/bohové, který do dějin metafyziky zajisté patří a je na konci těchto dějin přítomen jako nepřítomný.
V Bytí a času: bytí myšlené od jsoucna, které má trvalý vztah k bytí (das Dasein), po obratu: Bytí (das Seyn jako das Ereignis) myšlené z dějin prvního počátku, Bytí, které k tomu, aby se dělo, potřebuje místo, jímž se může stát člověk (jako das Da-sein).