Cílem kapitoly je popsat kulturní transfer náboženských idejí a misijních strategií bostonského American Boardu ve střední Evropě. Spolupráce mezi třemi americkými misionáři a českými pastory Svobodné církve reformované v Praze v 80. a 90. letech 19. století byla příznivá, ale na druhé straně skupina českých kazatelů začala ovlivňovat vedení Svobodné církve reformované.
V důsledku toho se jejich synergie zkomplikovala. Situace byla diskutována na výročních církevních konferencích, kde se také objevila kritika výdajů na vlastní misii (např. v roce 1912).
Překvapivě Alois Adlof, ačkoli je připomínán jako vělký misionář, do této diskuse nezasáhl.