Abstrakt
Autoři H. Tikkanen (1924 - 1984) a Ch.
Kihlman (1930 - ) náleží ke švédskojazyčné menšině ve Finsku (tzv. finští Švédové). V obecném povědomí platí za spisovatele, kteří s intimními detaily prezentují prostředí "finskošvédské dekadentní vyšší třídy".
Na podzim roku 1975 vydává Tikkanen autobiografické dílo Brändövägen 8 a Kihlman publikuje román Dyre prins. Díla standardně procházejí recenzemi v hlavních finskošvédských tiskovinách a následně v nich vyvolají několik dalších diskusí, přičemž největší polemika vzniká na počátku roku 1976 po televizním vystoupení obou autorů.
K vysvětlení událostí podzimu roku 1975 a první poloviny roku 1976, týkajících se přijetí obou děl a polemik s nimi souvisejících, tato disertační práce s názvem "Debata Tikkanen - Kihlman. Preludium.
Díla - přijetí - polemika" směřuje. Na rovině metodologické se jedná u tematického zpracování o tradiční metodu ad fontes (pomocná otázka O ČEM), přičemž interpretace v prvé řadě jako generační revolty probíhá pomocí teorie literárního pole, vycházející z tzv. francouzské sociologické školy Pierra Bourdieua (pomocná otázka PROČ).
Východiskem je v tomto smyslu též analýza finskošvédského literárního pole provedená na bázi výzkumu literární debaty z roku 1965 v licenciátní práci Trygveho Söderlinga. Argumentace je rovněž založena na "prehistorii", tedy postavení, které Kihlman a Tikkanen v rámci literárního života roku 1975 mají na základě svých dřívěších tvůrčích aktivit probíhajících především od počátku 60. let (srov. termín preludium v podtitulku).
Těžištěm výzkumu je finskošvédské literární pole, vedle toho jsou jako určitá komparativní pozadí zpracovávána přijetí děl obou spisovatelů ve Švédsku a ve finském tisku finskojazyčném.