Publikace na Filozofická fakulta |
2010
Abstrakt
Politická izolace, doktrína socialistického realismu a devalvace slova vyvolaly v české literatuře 50. let 20. st. inovativní tendence, které anticipovaly a částečně překonaly analogické západoevropské proudy. Vedle vědomé negace tradičních literárních žánrů a mediálních hranic se básníci jako Jiří Kolář nebo Vladimír Burda pokoušeli realizovat myšlenkový koncept pomocí různých neverbálních médií resp. transmediálních postupů.
Důležitými metodami tohoto 'konceptuálního básníctví' bylo využívání automatismů a sémantických hodnot uměleckého gesta, popírání autora, použití známých prostředků v nových funkcích nebo uvedení nalezených artefaktů do nového kontextu.