Abstrakt
Piercing představuje jeden z možných výrazových prostředků současné mládeže. Její vztah k němu je konstruován v konfrontaci tří vzájemně provázaných rovin: a) v rovině motivační (jak jej jeho nositel vnímá sám na sobě), b) v rovině symbolické (jak jej jeho nositel vnímá na ostatních) a c) v rovině reflexní (jak si jeho nositel myslí, že piercing vnímá okolí).
Tyto tři zmiňované roviny jsou navzájem zcela nekompatibilní a vzájemně se nijak nepodporují. V rovině motivační je dominantním prvkem individualita, v rovině symboliky nonkonformita a komerce a v rovině reflexe homogenita a negativní status.
Tato nekompatibilnost nositele piercingu v zacházení s jevem znejišťuje. I když jsou přesvědčeni o své vlastní individualitě, stále zvažují vnitřně vnímanou sdílenou symboliku i předpokládanou reflexi společnosti.
Rozpor, který z tohoto napětí plyne, je pak důvodem ambivalence, nejistoty a váhání. Ten pak často ústí v předjímání ustoupení od tohoto projevu následkem konformizačního tlaku společnosti či obav