Při výuce češtiny jako cizího jazyka na lékařských fakultách vystupuje do popředí komunikace s pacientem, na kterou jsou zahraniční studenti během čtyř semestrů připravováni. Komunikace s pacientem probíhá při klinických předmětech v nemocnici a studenti musí být schopni vést odborný řízený dialog s rodilým mluvčím.
Vzhledem k tomu, že se pacient vyjadřuje spontánně, je třeba připravit studenty také na nespisovné prvky češtiny, kterým by měli být schopni rozumět. Ve svém příspěvku se věnuji rozboru dotazníků, které vyplnili zahraniční studenti lékařské fakulty po čtyřech semestrech výuky češtiny jako cizího jazyka.
Pokusím se analyzovat, které jevy nespisovného jazyka dělají studentům problémy a zda by jim měla být věnována pozornost při výuce.