Kapitola se věnuje vývoji americko-čínských vztahů během administrativy George W. Bushe prizmatem postavení Tchajwanu.
Malý čínský stát si uhájil svou de facto samostatnost i po roce 2000 a zatím ustává stupňující tlak Pekingu na sjednocení s pevninskou Čínou. Pro USA jako garanta tchajwanské bezpečnosti i veškeré bezpečnostní architektury na Dálném východě a v jihovýchodní Asii, dané bilaterálními svazky s proamerickými st áty, by ztráta Tchaj-wanu znamenala těžkou prohru s dopadem na udržitelnost pokračování politiky zadržování Číny.
Situaci pro USA zkomplikovalo vítězství strany DPP v prezidentských volbách v roce 2000. DPP totiž usilovala o větší míru nezávislosti Tchaj-wanu, i na úkor zájmů Washingtonu.
Vnitropolitický boj na Tchaj-wanu se vyhrotil konfrontačním a populistickým stylem tchajwanského prezidenta Čchen Šuej-pien vůči ČLR, jenž se ve Washingtonu nesetkal s příznivou odezvou pro stále větší ohledy americké politiky vůči pevnínské Číně. Ta ovšem sama vyhrotila situaci přijetím tzv. "zákona proti oddělení" zahrnujícího i krajní scénář použití síly vůči Tchaj-wanu v případě vyhlášení jeho nezávislosti.
Americká "politika jedné Číny" na příkladu Tchaj-wanu charakterizuje specifičnost americko-čínského partnerství i soupeření zároveň, kde se obě strany vyhýbají krajnostem, které se snažila provokovat tchajwanská politika pod taktovkou prezidenta Čchena.