Abstrakt
Příspěvek se zabývá proměnami vztahů malého města Nových Dvorů u Kutné Hory s okolní zemědělskou krajinou. Nové Dvory jsou příkladem poddanského městečka, které představovalo správní a hospodářské centrum panství, respektive později velkostatku a jež bylo vždy úzce svázáno se svým hospodářským zázemím.
V době baroka a klasicismu byla krajina v jeho zázemí záměrně komponována podle dobových estetických principů. Městečko tak bylo s krajinou provázáno nejen funkčně, ale stalo se důležitým kompozičním prvkem, organizujícím okolní krajinu.
Zintenzivnění zemědělské výroby od poloviny 19. století a zejména socialistická kolektivizace však tyto vztahy výrazně narušily. Město se začalo z krajiny vydělovat a uzavírat se do sebe.
Cílem příspěvku je postihnout tento proces, který je charakteristický pro řadu venkovských sídel Čech a Moravy.