Tento článek sleduje dvojí úkol. Za prvé, objasňuje genezi americko-ruských vztahů v rovině vzájemných percepcí v prvním desetiletí po rozpadu Sovětského svazu, kdy se obě mocnosti pokoušely najít svoje místo v novém globálním pořádku.
Akcent je přitom kladen na evoluci ruské zahraniční politiky v tomto období, které do značné míry plynulo ze způsobu, jak se postsovětské Rusko vnímalo samo sebe. Následně se studie pokouší o reflexi této evoluce ze strany USA, jejichž percepce dění v Rusku ovlivňovaly americký přístup vůči této zemi, což se zejména týkalo amerického aktivismu v postsovětském prostoru.
Objasnění významu kavkazsko-středoasijského areálu pro genezi rusko-amerického soupeření v postsovětském období pak slouží jako případová studie (pan)regionu, kde se střetávaly často protichůdné zájmy Moskvy a Washingtonu. Článek ukazuje, že právě toto jižní křídlo bývalého Sovětského svazu - zejména v kontextu těžby a tranzitu kaspických surovin na vnější trhy - posloužilo jako aréna vzájemných interakcí mezi USA a Ruskem, kde byl jejich konfliktní potenciál obzvlášť patrný.