Studie vychází z aktuálních výsledků bádání italských historiků, kteří od 80. let 20. století revidují konvenční pohled na fašistický antisemitismus a rozsah fašistické diskriminace a pronásledování židů v Itálii a nově se zabývají situací židů v Itálii bezprostředně po válce. Všeobecně sdílený mýtus o "dobrém Italovi", který antisemitismus odmítal a židy podle svých možností chránil, se začal formovat už během války a byl později prosazován jak vládnoucí elitou, tak historiky a intelektuály napříč politickými názory, ale i samotným židovstvem.
Právě tento mýtus se, jak ve své studii dokládá Mikulová, stal jedním z hlavních důvodů nedokonalého právního i morálního vypořádání se s fašistickou diskriminací a pronásledováním židovstva v teorii i praxi italskou společností v poválečných letech.