Abstrakt
V článku jde o srovnání motivu transcendence ke zcela Jinému, v kterémžto výkonu překroku dochází k podchycení bytostného založení metafyziky a v tomto podchycení k jejímu překonání, a tím k jejímu uchování. V rámci filosofie Jana Patočky je rozebírán motiv zkušenosti svobody, vyložený zejména v Negativním platonismu a v práci Sókratés.
Odklon k nepředmětnému a bezobsažnému, totiž ve vztahu k jsoucnu ne-jsoucímu, zakládá dějinný pohyb lidské bytosti, tedy tuto jakožto historickou a v své dějinnosti svobodnou. U Lévinase dobereme se překroku v pojetí časovosti, vymezující se proti heideggerovskému akcentování budoucnosti na úkor přítomného okamžiku (Existence a ten, kdo existuje).
V ohledu lévinasovské temporality vyvstane též moment překroku ke zcela Jinému, který je zde fixován do výrazu Druhého. Práce by se implicite měla též vypovědět o Patočkově příklonu k heideggerovské tradici a zároveň o odklonu od této tradice, jejž výrazně tušíme ve filosofii Lévinasově.