Otevřenost fenomenologického světa: dávání nebo rozumění? O problému zjevování jako takového u Jana Patočky
Abstrakt
Fenomenologický svět chápe Jan Patočka v jednom ze svým rukopisů ze 70. let jako tzv. neskutečné pole možné reálné akce, v němž věcné danosti a tzv. realizační apely na věcech umožňující akci jsou stejně původní. Patočka však i tento výklad od počátku umísťuje do neskutečného spatia fenomenálního pole, jehož status pak musí řešit odkazem na spekulativní myšlení.
Transcendentální formu světa se snaží podobně jako ve svých článcích věnovaných Finkově filosofii základu světa, jaksi desubstancializovat, zbavit povahy nějaké definitivní instance tím, že jí vztahuje k spekulativnímu pojmu světa, k tajemství nevyčerpatelného. Přitom by bylo možné na fenomenálním poli samém jako poli možností akce tělesného života vyzdvihnout jiné aspekty, spjaté např. s dynamikou zahalujícího odhalování, který nepochybně je fenomenální charakter, který by stálo za to sledovat a zůstat u něj, místo se odtud kráčelo spekulativně k opětovnému rozpuštění hypostaze jakéhosi spatia, které spontánně vyvstávající, otevřené a otevíra