Karel Rokitanský (1804-1878) byl první, kdo formuloval patogenezi aterosklerózy. Tato 'trombogenní' teorie je obsažena v prvním vydání jeho slavné Handbuch der pathologischen Anatomie z roku 1844.
Rokitanský ještě nezná název 'atherosclerosis', hovoří o excesivní tvorbě plátů ve vnitřní výstelce cév, či prostě používá termín proces. Popis změn je čistě makroskopický a vychází převážně z lézí aorty.
Proces začíná přilepením cizorodé substance krevního původu (fibrinu) na výstelku cévy, se vznikem pseudomembrány. Pseudomembrána posléze přechází buď v ateromatózní proces nebo v osifikaci.
Zatímco autor přesně popisuje ateromový plát, včetně jeho komplikací, mylně považuje kalcifikaci za osifikaci. I když si je Rokitanský vědom, že proces může působit jek dilataci, tak zúžení cévy, udává, že následky nemoci nejsou známy.
Ve třetím vydání učebnice z r. 1856 je text doplněn i histologickými obrázky lézí intimy a médie aorty.